Igor Vasiljevič Saveljev: Vražda velkého vůdce - historická detektivka (6/10)

Pokračování z 1., 2., 3., 4. a 5. části.

28. únor 1953

      Nu a my se již vskutku mílovými kroky blížíme k vraždě... Tak pojďme na to: „V noci na 17. února 1953 J. V. Stalin nepobýval v Kremlu. Právě v tento den neočekávaně zemřel soudruh Kosynkin, velitel Kremlu, jenž mu byl nesmírně oddán. Dne 27. února byl Josif Vissarionovič ve Velkém divadle na baletu Labutí jezero. Dne 28. února, jak věští modeláři národních dějin, počínaje Chruščovem, J. V. Stalin spolu se „čtyřkou" sledoval film v Kremlu asi od pěti hodin odpoledne. A co ho tam, promiňte, neslo? Film bylo možno zhlédnout i na dače. Pozval ho Malenkov? Nebo snad Chruščov? A co měl Stalin dělat? Ostatně, rád se díval na filmy. A oni stále vřeští na toto téma, avšak na název filmu si nikdo nevzpomíná. Na sledování filmu se „čtyřkou" přijel Stalin i v sobotu 28. února.
      Toho dne se v Kremlu, ve Stalinově pracovně, konalo zasedání prezidia ÚV KSSS. Jaké otázky se tam řešily? Výlučně otázky organizační: 1. Svolání pléna ÚV KSSS, které se mělo konat ve čtvrtek 5. března, na němž měl být J. V. Stalin definitivně zbaven pravomocí tajemníka ÚV KSSS, aby se mohl plně soustředit na práci předsedy Rady ministrů. 2. Změny ve složení prezidia a sekretariátu ÚV KSSS. V pondělí 2. března měl být zveřejněn výnos prezidia Nejvyššího sovětu a reorganizaci v Radě ministrů. A navíc se sloučila dvě ministerstva - Ministerstvo státní bezpečnosti a Ministerstvo vnitra. A koho vybral J. V. Stalin? Právě L. P. Beriju. Dále byla dána směrnice ideologickému tajemníku ÚV KSSS M. A. Suslovovi, aby okamžitě v tisku zastavil žvanění o případu „lékařů - škůdců".
      A pamatuješ, Chruščove, 28. února ses se Stalinem díval na film. Kdepak že se on díval na nějaký film. Ve svých memoárech tento čubčí syn sledoval film a ostatní epigonové mu uvěřili a jak papoušci opakují ve svých knihách tento nesmysl, jako by říkali: „Hloupý papoušek, hloupý papoušek!"
      „Idioti!"
      A co bude s Ignaťjevem? Nespěchejte, vážení čtenáři. J. V. Stalin důvěřoval Ignaťjevovi, jako šéfovi ochranky, avšak zde vůdcova intuice selhala, protože...

„Ignela" nechybil

      Ano, po infarktu Ignaťjev nechybil. Po zasedání prezidia ÚV KSSS odjel na své pracoviště, aby se připravil na setkání a chránil Stalina a jeho hosty na „nejbližší" dače v Kuncevu. „Čtyřka" odjela po zhlédnutí posledních dokumentárních filmů „Novosti dňa" a také filmových dokumentů ze zahraničí. Je zajímavé vědět, jak se změnila interpretace života v SSSR po 2. a 5. březnu 1953. Stalin měl skutečně výtečnou náladu, byl nalezen východ ze slepé uličky. Chruščov s Malenkovem se snažili zdržet ho v Kremlu co možná nejdéle, aby jejich společník uspěl. Stačil se připravit na setkání vůdce a jeho milých hostů. A kdo kromě ochránce oddaného drahému vůdci byl s to prověřit práci kontrolorů - toxikologů, ale i uskutečnit své životní dílo - na počátku tajně předat a potom ho otrávit jedem. Odkud ho vzal? Z jemu posud podřízené toxikologické laboratoře X. Z téže, kterou doposud vedl nedávno zatčený profesor Mejranovskij a z Ministerstva státní bezpečnosti ji řídil Ignaťjevův náměstek S. I. Ogoľcov. A kam Ignaťjev jed strčil? Tam, kam je třeba, vždyť strava soudruha Stalina byla kontrolována a hlavním kontrolorem stravy a jakýchkoli tekutin byl soudruh Ignaťjev, v jehož resortu bylo i to, o čem čtenáři již vědí. Hlavně aby vše bylo uděláno bez jediné chybičky. A Ignaťjev nechybil.

A co budeme dělat s vrahy, klevetníky a lháři?

      S tímto publikem, ostatně jako se svědky a s dalšími zainteresovanými osobnostmi, pohovoříme v následující kapitole Povstaňte! Soud přichází! Opravdu jsme s vámi, vážení čtenáři, neobjasníme si lež v našich dějinách? Opravdu je nám vše lhostejné, pokud jde o události a osobnosti? Opravdu nechceme poznat sami sebe, vyrůstající ze života těch, kteří se halasně nebo tiše zapsali do našich dějin? Rovněž my, vážení čtenáři, se zapisujeme v našich dějinách s neskromnou nadějí, že vaším zásahem se naše dějiny trochu vyjasní. Ano i náš hrdina je toho hoden, a kdo nám nevěří, ať si vyslechne známější a váženější historiky, naše i zahraniční. První slovo předáváme Jeho Eminenci Aleksiji, patriarchovi veškeré Rusi.

      Projev Aleksije, Nejsvětějšího patriarchy moskevského a veškeré Rusi před zádušní bohoslužbou za J. V. Stalina, pronesný v patriarši chrámu v den jeho pohřbu (9. března 1953):

      Velký vůdce našeho lidu Josif Vissarionovič Stalin zemřel. Odešla velká síla mravní, společenská síla, v níž náš národ pociťoval vlastní sílu, jíž se řídil ve své tvůrčí práci a podnikání, v níž měl útěchu po mnoho let. Není oblasti, kam by nepronikl hluboký pohled velkého vůdce. Lidé vždy žasli nad jeho hlubokou vědeckou informovaností v nejrůznějších oblastech, nad jeho geniálními vědeckými zevšeobecněními: vojáci nad jeho vojenským géniem, lidé nejrůznějšího pracovního zaměření v něm nalézali mocnou oporu a cenná ponaučení. Jako geniální člověk odhaloval v každé činnosti to, co nebylo zřejmé a co bylo nedostupné pro prostý rozum.
      O jeho neustálých starostech a činech za Velké vlastenecké války, o jeho geniálním vedení válečných operací, jež nám přinesly vítězství nad silným nepřítelem a nad fašismem vůbec, o jeho mnohostranné, nesmírné každodenní práci, správě a řízení státních záležitostí široce a přesvědčivě hovořili i jeho nejbližší spolupracovníci rovněž v tisku a zvláště při posledním rozloučení dnes, v den jeho pohřbu. Jeho jméno jako obránce míru v celém světě a jeho slavné činy budou žít věčně.
      My, kteří jsme se sešli, abychom se za něho pomodlili, nemůžeme přejít mlčením jeho blahosklonný vztah plný účasti k našim církevním potřebám. Ať jsme se k němu obraceli s jakoukoli otázkou, nebyla zamítnuta, vyhověl všem našim prosbám. Mnoho dobrého a užitečného, díky jeho vysoké autoritě, udělala naše vláda ve prospěch naší církve.
     Jeho pam átka je nezapomenutelná a naše Ruská pravoslavná církev truchlíc nad jeho odchodem, provází ho na poslední cestě, „cestě celou zemí", horoucí modlitbou.
     V těchto pro nás tak smutných dnech dostávám ze všech částí naší vlasti od biskupů, duchovenstva a věřících a ze zahraničí od hlav a představitelů jak pravoslavné církve, tak církví nepravoslavných množství telegramů, v nichž se mluví o motlitbách za něho a vyjadřuje soustrast nad touto pro nás tak smutnou ztrátou.
     Modlili jsme se za něho, když přišla zpráva o těžké nemoci. A nyní, když se to stalo, modlíme se za klid jeho nesmrtelné duše.
     Večer naše zvláštní delegace v čele s Jeho Eminencí metropolitou Nikolajem, představitelem episkopátu, duchovenstva a věřících Sibiře arcibiskupa Palladia, představitele episkopátu a věřících Ukrajiny arcibiskupa Nikona a protopresbitera otce Nikolaje, položila věnce k jeho rakvi a poklonila se jménem Ruské pravoslavné církve jeho drahým ostatkům.
     Motlitba, naplněná křesťanskou láskou, odchází k Bohu. Věříme, že i naše motlitba o zesnulém bude Hospodinem vyslyšena. A našemu milovanému a nezapomenutelnému Josifu Vissarionoviči nábožně, s hluboku, horoucí láskou vzdáváme věčnou památku. (Časopis Moskevského patriarchátu, 1953, č. 4, s. 3)

Génius a neoblomný vojevůdce

      Naskýtá se otázka, že nikoli pro lidi, kteří nezměnili svůj vztah ke Stalinovi, ale pro ty, kteří přizvukovali těmto ničemům, by bylo zajímavé zopakovat, co je známo téměř 45 let. Koho připomenout? Člověka, jehož Josif Vissarionovič nazýval „hlavním válečným štváčem" a o němž řekl: „Churchill byl vždycky antisovětčíkem číslo jedna. A také jím zůstal. Z černého bílé neuděláš." Vážení čtenáři, vy znáte jméno Winston Churchill? Jestliže nikoli, pak si přečtěte alespoň hesla v encyklopedii. Je to opravdu mimořádná osobnost a tento antisovětčík a válečný štváč v hodnocení Stalina na rozdíl od domácích pohůnků „překonávajících" (avšak nepřekonaných ani za cenu rozpadu velkého impéria Ruska - Sovětského svazu, které vytvořil on a jeho velcí ruští předchůdci) „kult osobnosti a jeho důsledky" řekl něco takového, že ve srovnání s tím blednou protistalinské snahy všech pomlouvačů najednou. O svém zemřelém politickém protivníkovi nikoli do ouška. Celý svět obletěla slova z jeho vystoupení v Dolní sněmovně anglického parlamentu 21. prosince 1959, v projevu věnovaném osmdesátému výročí narození J. V. Stalina: „Velkým štěstím pro Rusko bylo to, že v letech těžkých zkoušek stál v jeho čele takový génius a neoblomný vojevůdce jako byl J. V. Stalin. Byl významnou osobností, zcela příslušející do krutého období dějin, jež bylo vymezeno jeho celému životu...
      Stalin byl člověkem neobyčejné energie, erudice a neochvějné vůle, prudkým, krutým, nemilosrdným, jak v práci, tak v rozhovoru, proti němuž jsem nemohl ani já, vychovaný v anglickém parlamentu, nic postavit.
      Pro Stalina byl charakteristický smysl pro humor a sarkasmus, ale také schopnost vyjadřovat přesně své myšlenky. Články a projevy si Stalin vždycky psal sám a v jeho dílech zněla titánská síla. Tato Stalinova síla byla natolik velká, že se zdál neopakovatelný mezi vůdci všech dob a národů.
      Stalin v nás zanechal nezapomenutelný dojem. Jeho vliv na lidi byl neobyčejně působivý. Když vcházel do sálu na konferenci v Jaltě, všichni jak na povel povstali a kupodivu stáli v pozoru.
      Vyznačoval se hlubokou logikou a logikou cizí jakékoli panice. Stalin byl nepřekonatelným mistrem jak najít v těžkých okamžicích cestu - řešení z té nejbezradnější situace.
      Jak v nejtragičtějších situacích, tak ve dnech triumfu byl Stalin stejně zdrženlivý, nikdy se neoddával iluzím. Byl neobyčejně složitou osobností. Stalin vybudoval a podrobil si obrovské impérium. Byl osobností, která svého nepřítele zničila rukama svých nepřátel, přiměl nás imperialisty, jak nás nazýval, bojovat proti imperialistům.
      Stalin byl největším diktátorem, neměl na světě sobě rovného. Převzal Rusko se železnými radlicemi a zanechal ho vyzbrojené atomovými zbraněmi.
      Ne, ať říkají o Stalinovi cokoli, takové státníky dějiny a lidé nezapomínají."
      Jak zde nevzpomenout Sergeje Jesnina: „Tváří v tvář, tvář neuvidíš (nebo nerozeznáš) - více se vidí s odstupem."
      A my se, vážení čtenáři, dostáváme do finále, kterým Saveljev a kol. svou knihu, jež jsme společně procházeli, uzavírá. Poslední třetí část se jmenuje Povstaňte! Soud přichází, tak vzhůru na ni:

A kdo jsou soudci?

      Řešte sami

      Dříve, než začneme odpovídat na tuto otázku, zeptáme se čtenářů. Byli jste, vážení čtenáři, uspokojeni průběhem vyšetřování, které jsme spolu s vámi a dalšími uvedenými a neuvedenými osobnostmi v závěru první části knihy stačili sledovat ve dvou prvních částech naší detektivky? A ještě poněkud podobná otázka, věříte, vážení čtenáři, našim závěrům? Jestliže jsou vaše odpovědi kladné, potom požádáme o vaši radu, zdali máme předat kauzu o zavraždění J. V. Stalina soudu? Nuže, přemýšlejte, vážení čtenáři. Již více než půlstoletí zneklidňuje tato důležitá věc svědomí občanů Sovětského svazu - Ruska. Ale nikoli jen Ruska. Jak čtenáři vědí, památku J. V. Stalina ctí lidé nejen v naší zemi (my jsme se jí nezřekli), ale i v jiných zemích. A kde? Jestli jste, vážení čtenáři, nezapomněli, opět si projděte již přečtené stránky. Sláva Bohu, na Josifa Vissarionoviče zatím ještě u nás nezapomněli. Svědčí o tom nejen knihy, které u nás vycházejí a jsou věnovány J. V. Stalinovi, ale i v kterékoli zemi vidíme na pultech knihkupectví knihy s názvem Josef Stalin. A k tomuto jménu VELIKÉHO STALINA, nejoblíbenějšímu hrdinovi knih, alespoň za posledních deset let, jsou věnovány knihy nejen domácích, ale i zahraničních autorů a postupně toto jméno získává pozitivní zabarvení, tzn. že se přibližuje reálnému Stalinovi, a nikoli v mystickému monstru, jak se pokoušeli ztvárnit našeho hrdinu, vážení čtenáři, někteří autoři.

      Abychom potvrdili, že jsme se nezřekli našeho názoru na Stalina v Rusku, využijeme údaje z výzkumu „společenského vědomí". Chápeme ovšem, že po půlstoletí štvanic na J. V. Stalina „společenské vědomí" trpí omyly (ovšem i ve prospěch kladného hodnocení našeho hrdiny), avšak nicméně tento výzkum společenského vědomí „demokratického" VCIOMu (Všeruské centrum pro výzkum veřejného mínění) hovoří sám za sebe. Proto si přečtěme s pocitem uspokojení, jaký byl tento výzkum 4. března 2003.

Padesát let po Stalinově smrti

      VCIOM představuje výsledky reprezentativního expresního výzkumu 1 600 obyvatel Ruské federace, jenž se realizoval od 28. února do 3. března 2003. Odpovědi byly vyhodnoceny procentuálně z počtu respondentů. Chtěli bychom obrátit pozornost na to, že se nám změnila struktura excerpt. Výzkum se prováděl ve sto obcích 40 oblastí země.
      V BŘEZNU TOHOTO ROKU UPLYNE 50 LET OD STALINOVY SMRTI. JAKOU ÚLOHU SEHRÁL PODLE VÁS STALIN V ŽIVOTĚ NAŠÍ ZEMĚ?
      Naprosto záporná či téměř záporná odpověď 33%
      Naprosto kladná (téměř kladná) 53%
      Váhavá odpověď 14%
      Takže, vážení čtenáři, jak se vám líbí výsledek výzkumu? Sami vidíte, že našich je již více. Více než polovina, a menševiků je v naší „demokratické" zemi méně než třetina. Ti, kteří se rozmýšleli odpovědět, budou brzy na naší straně. Váhající jsou vždy se silnými. Přinejmenším po vydání naší knihy. A v březnu 2003 Jurij Ignaťjevič Muchin, Vladimír Sergejevič Bušin a další řekli své pádné slovo. Děcka, slyšíte nás? Spěcháme vám na pomoc, ačkoli víme, že máte „silný pancíř", jak se zpívá v písni:
     

     Pancíř je silný a naše tanky jsou rychlé,
      a naši lidé jsou plni odvahy.
      V uniformách stojí sovětští tankisté,
      věrní synové vlasti.
      Zahřmí palba, ocel se zaleskne jak blesk,
      stroje nastoupí do zuřivého pochodu,
      až nás pošle do boje soudruh Stalin
      a první maršál nás povede do boje.
     

     Tatopíseň sezpívalaještě předvypuknutímVelké vlastenecké války, alenyní také jsou „našilidé plniodvahy", aprotobudesnámiopětsoudruhStalinaobjeví senový Polní maršál.

     A s touto písní naši chrabří vojáci vyháněli fašisty z naší vlasti, vážení čtenáři:

      V našich srdcích hoří láska k rodné zemi.
      Jdeme de smrtelného boje za čest naší země.
      Hoří města, zachvácená dýmem,
      v šedivých lesích hřmí krutý bůh války.
      Dělostřelci, Stalin vydal rozkaz!
      Dělostřelci, vlast volá!
      Z tisíce hrůzných baterií,
      za slzy našich matek
      za naši vlast - palte!
      Palte!
     

Ano, bylatotěžká, alekrásná doba, kdylidvítězilsejménemvelikéhoStalina, ahlavní městoMoskvabylonaším, neboť
     NadMoskvouvzářislávy,
     vzejdesluncenašehovítězství.
     Vzkvétej, město velké země,
      kde žije náš milovaný Stalin.
      Bude stále na tebe hrdé,
      tvá sláva bude žít po věky,
      mé drahé hlavní město!
      Má zlatá Moskvo!

      Ve strofách těchto písní se, vážení čtenáři, odrážel duch vlasti, kterým ve Stalinově době byla země prodchnuta, protože

      V dálavách úžasné vlasti,
      zakaleni v boji a práci,
      jsme složili radostnou píseň
      o milovaném druhovi a vůdci.
      Stalin je naše bojová sláva,
      Stalin je vzlet našeho mládí.
      Bojujíce a vítězíce s písněmi
      jdou naši lidé se Stalinem vpřed.
     

       Tojenáš komentář kvýzkumuspolečenskéhovědomí. Je to soud nás, současníků duchem naší velké minulosti.
      Postupme dále k výzkumu VCIOM, vážení čtenáři: Svůj komentář rozdělíme na tři části, vážení přátelé, pozitivní, negativní a neutrální.
      Začněme s těmi negativními a jejich oponenty, vážení čtenáři.
      Skutečnost, že „Stalin byl krutý tyran, nesoucí vinu za likvidaci milionů lidí", přijímá 27% dotázaných. Avšak 20% to odmítá, nesouhlasí, s „krutým" a „nelidským" hodnocením „proviněného" „tyrana", neboť pouze „krutý vládce mohl udržet pořádek ve státě v těch podmínkách ostrého třídního boje a vnějšího ohrožení". A 16% optimisticky tvrdí: „Náš lid se nikdy nemůže obejít bez vůdce takového typu jako Stalin, dříve nebo později přijde a zavede pořádek."
      Vidíme, že 36% dotázaných objektivně hodnotilo úlohu J. V. Stalina ve Velké vlastenecké válce. Tito dotazovaní s dvojnásobnou převahou porazili 18% Chruščovových žáků: „Stalinova politika vedla k tomu, že země byla v roce 1941 na válku nepřipravená". A 20% našich stoupenců vyjadřuje zřejmou pravdu: „Stalin je moudrý vůdce, který přivedl Sovětský svaz k velikosti a rozkvětu." Je to pochopitelné jakémukoli hlupákovi, ale není to pochopitelné vám, protože 6% dotázaných se k této otázce nevyjádřilo.

      Chtěli bychom komentovat odpověď 9% dotázaných, kteří souhlasili s otázkou VCIOMu o tom, že „Stalin překroutil Leninovy myšlenky, vytvořil zřízení vzdálené ideálům skutečného socialismu". Jestliže je neznají, proč zadávají takové nepochopitelné otázky?
      Nu a my se teď pozastavme u jednoho zajímavého problému, poslyšte a sami se nad ním zamyslete. Saveljev a kol. podotýká: „Nesouhlasíme s těmi pěti procenty odpovědí, které tvrdí, že „Stalin pokračoval v díle, které zahájil Lenin a další revolucionáři - bolševici". Proč? A teď přijde to podstatné a potenciální fundované debaty hodné, když profesor říká: „Nedej Bože, aby si J. V. Stalin dělal se stranou to, co zdědil od Lenina a jeho ,revolucionářů - bolševiků´. K čemu by mu a lidu byla k sakru klidná neboli permanentní revoluce!" Co tomu, soudruzi, říkáte? Jsem přesvědčen, že Saveljev zde úmyslně protežuje J. V. Stalina, kterého chápe a čtenářům představuje především jako velkého státníka (pozn. Lukáš Sluka).
      Saveljev s kolektivem pokračují: „Souhlasíme vcelku s 27% dotázaných, že ,Ještě neznáme celou pravdu o Stalinovi a jeho činech.´ Ovšem, že neznáme, a proto chceme vědět. Je zřejmé, že k těm, kteří toto nevědí, musíme připojit i těch 6% dotázaných, kteří ,neodpověděli´. Kdyby věděli jak odpovědět, odpověděli by.
      Je nám však zcela nepochopitelné, proč pouze 6% dotázaných chápe, že ,Stalina podrážděně hanobí lidé, jimž jsou cizí zájmy ruského lidu a našeho státu´. Je to zcela zřejmé. Řekněte nám, občané Ruska a zemí bývalého Sovětského svazu, kde a v jaké zemi tak rušivě hanobí své národní hrdiny, své významné osobnosti´? A ty, jimž jsou cizí zájmy ruského lidu a našeho státu, je stěží možno nazývat lidmi. Jsou to nelidé. A již ve zcela jiném smyslu znějí slova překrásné písně ,Širá je moje rodná země´. Ano, a nyní se zcela jinak vnímá ,neznám jinou takovou zemi...´ Ano, chtěli bychom místo tří teček dodat „kde je takový člověk zrádce". Pouze zdali je možno nazvat zrádce člověkem?
     

Neznepokojujte se, vážení čtenáři. Vy nejste zrádci!
      Podívejme se ještě, co namluvil VCIOMu jeden z dotázaných na jeho otázky. Celých šest dní otravovali až tisíc občanů, když hovořili o ,kolébce Říjnové revoluce´. Dotazovali se právě po padesáti letech od té doby, kdy J. V. Stalin byl zaujat velkými plány na reformu vlády v Sovětském svazu. Bylo to posledních šest dní do 28. února, kdy byl Stalin v dobrém zdravotním stavu a optimistické náladě. Ale... než vyslovíme soud, znáte již mnohé, vážení čtenáři. A jak vidělo tisíc obyvatel Petrohradu po padesáti letech poslední dny života velkého vůdce? Věřme VCIOMu a jeho hodnocení úlohy Josifa Vissarionoviče."

      HODNOCENÍ STALINA V HISTORICKÉ PERSPEKTIVĚ - PETROHRADSKÝ VÝZKUM

      VCIOM prezentuje výsledky reprezentativního výzkumu, jenž se prováděl od 22. do 27. února 2003 mezi tisíci obyvatel Petrohradu.

      JAKOU ÚLOHU SEHRÁL PODLE VÁS STALIN V ŽIVOTĚ NAŠÍ ZEMĚ?

      Nepochybně kladnou, spíše kladnou - 45%
      Spíše zápornou, nepochybně zápornou - 38%
      Neodpověděli - 17%

      Jak lze usoudit, komentáře jsou zbytečné, neboť po vydání naší knihy vás bude alespoň nikoli 45%, ale 62%. Pěkný výsledek!

      JESTLIŽE HOVOŘÍME O HISTORICKÉ PERSPEKTIVĚ, MYSLÍTE SI, ŽE STALINOVA DOBA PŘINESLA RUSKU VÍCE DOBRÉHO NEBO VÍCE ŠPATNÉHO?
      Více dobrého 39%
      Více špatného 40%
      Neodpověděli 21%
      A naši celkem 60%.

      MYSLÍTE SI, ŽE ZA 50 LET BUDOU LIDÉ VZPOMÍNAT NA STALINA?

      Jestliže ano, s jakými pocity? S dobrými pocity 13%
      Se špatnými pocity 10%
      Se smíšenými pocity 41%
      Nebudou vzpomínat 19%
      Neodpověděli 17%

      A nyní, vážený čtenáři, zapomeňte na naši prognózu. Za padesát let 41% lidí „se smíšenými pocity", řekli bychom se směšnými pocity, tzn. slaboduší oligofrenici v zemi nebudou, nepřežijí vlastní idiotismus, neboť přežijí silnější. Ti, kteří uprostřed tabulky vykázali 10% „se špatnými pocity" a 19% „nebudou vzpomínat". „Ti špatní." Dobře jim tak, takže vymřou; nevydrží celé půlstoletí vlastní špatnosti. Takoví jako oni dlouho nedožijí. „Člověk, který se nemůže pochlubit svým rodokmenem" (ti, kteří „nebudou vzpomínat"), který si nezatěžuje vlastní paměť, pohřbívá Jejich Veličenstvo dějiny, protože v dějinách přežívají a do dějin vcházejí pouze lidé, kteří je ctí, tzn. kteří znají a věří. Ti, kteří neodpověděli, se stanou lidmi s „dobrými pocity", neprojevovali se ani v předchozích společenstvích. Těchto 30% přežije a budou mít zdravé potomstvo. Nesouhlasíte s námi, vážený čtenáři?
      A další otázka, ovšem také zajímavá, a s ještě zajímavějšími odpověďmi. Čtěte, vážení přátelé:
     

KOHOZPOLITIKŮ, KTEŘÍ STÁLIV ČELENAŠEHOSTÁTUVE 20. STOLETÍ, BYSTE MOHLI NAZVAT VÝZNAMNÝM?
      Putin 26%, Stalin 19%, Mikuláš II. 12%, Lenin 10%, Gorbačov 5%, Andropov 5%, Brežněv 4%, Chruščov 2%, Jelcin 1%, Neodpověděli 1%

      No a co? Přečetli jste si? Jen se hned nesmějte, vážení čtenáři, ačkoli i pro nás je to dosti legrační. Jelcin je na posledním, devátém místě a jeho nejlepší žák v trojici vítězů je na nejlepším. A u Jelcina je vše jasné, na devátém místě mezi předními politiky? My bychom mu mezi „významnými" žádné místo nedali, a mezi politiky druhé kategorie by ho vrátili do trojice vítězů? O které kategorii se mluví? „S atamany nelezte do vřavy," vážení čtenáři. Počkejte chvíli a poznáte náš názor trošku později.
      Je zcela správné, že Chruščov není zcela poslední, že má blahé paměti dvě procenta.
      Avšak Brežněv stojí o stupínek výše. Země musí být hrdá na své „hrdiny". Vzpomínáte si, vážení čtenáři, že Leonid Iljič byl čtyřikrát vyznamenán řádem Hrdina Sovětského svazu (a to v období míru!) a navíc páté vyznamenání Zlatá hvězda hrdiny socialistické práce, maršál Sovětského svazu. A ještě pak držitel dalších vyznamenání, autor knih atd.
      Na šestém místě se umístil bojovník proti disidentům a záhadná osobnost Jurij Andropov. Ničím jiným se mu nepodařilo lidstvo překvapit, bezmála dva a půl roku se pokoušel dostat zemi z brežněvovské „stagnace", avšak bezúspěšně…
     

   Stejně jakoAndropoviGorbačovsklidilpětprocentníchbodů dotázaných (procentuální rozdílnepatrný). Tento hlavní architekt „perestrojky" a politický akrobat byl jediným z „významných politiků" SSSR, který namísto zlatých hvězd uměl získat Nobelovu cenu. Proč jsme ho nazvali akrobatem? A jak ho ještě možno označit, jestli se jeho politická tvář degradovala v závislosti na tom, kdo stál na nejvyšším stupni ve státě. Zpočátku byl zřejmým stalinistou, potom zlehka „pochruščověl", pak se stal stoupencem Brežněvovým, pak Andropovovým a trošku i Černěnkovým. A když se osudu-šibalu zdálo vhodným posunout ho do křesla generálního tajemníka SSSR, to on samou radostí zvolal: „Více socialismu!", „Přestavba a urychlení!" Ve shonu boje s alkoholismem se ztratil tento urychlovatel, bez něhož ovdověvší „perestrojka" probíhala husím tempem. Miška (Gorbačov), generální tajemník, neupadl do rozpaků hned. Pomohl mu jiný Sergejič, strůjce boje proti „kultu osobnosti". Pomohla zde i ptáčata, jež si opatřila peří zdravých jestřábů, kteří se vynořili nejen z hřmící „stagnace", ale i z chruščovovského „tání". Na pomoc přišly Rybakovem vylovené Děti Arbatu a další antistalinistický brak... Nepomohlo, že Gorbač(ov) se dosti vezl po Jelcinovi. Nepomohlo vytvoření funkce prezidenta pro Míšu a vytvoření Ruské komunistické strany. Jako prvního a současně posledního prezidenta Sovětského svazu pohřbili Gorbačova ještě za jeho života, ukryl prostěradlo „perestrojky" a na politické mapě světa se místo jednotného Sovětského svazu objevily jeho cáry. Gorbačov s vysokým čelem, proto se o něm říkalo „vysoké čelo, mozku málo", tento bývalý generální tajemník a bývalý prezident neupadl do rozpaků, změnil volání „více socialismu" v něco jako „zpět ke kapitalismu". Jak řekl dědeček Krylov: „Rak leze pozpátku, ale štiku to táhne do vody." Štik se kolem na luhu sedícího Gorbačova objevilo velké množství a rychle se množily v kbelíku na pomyje, na němž již seděl Ruský prezident Boris Jelcin (JEB), který se bravurně ujal úlohy do-JEB-at ruský lid. A co mu zbylo dělat, jestliže mu lid, stejně jako Gorbačovovi to dělat (bezcitně se vysmívat) dovolil.
     

   LeninpředstihlGorbačovaudotazovanýchdvojnásobně (10%). Lenina musím vykládat velmi vážně. S ním nelze žertovat, neboť byl nezvykle strohý. A doposud je na hlavním náměstí země ve svém mauzoleu. Naživu byl méně než 54 let a „živý ze všech živých" je už 87 let (nyní v květnu 2009).

      Poslední ruský car Mikuláš II. Byl zařazen dotazovanými na třetí místo (12%).
      Zřekl se trůnu 2./15. března (1917) a vy poslyšte jak o této události píše profesor Saveljev: „...byl zastřelen spolu se svou rodinou v Jekatěrinburgu v noci z 16. na 17. července 1918 zvířeckými bolševiky - internacionalisty."
      Dvě první místa dali Petrohraďané Putinovi (26%) a J. V. Stalinovi (19%). Při provádění výzkumu „vládl Putin v Rusku asi tři roky. A už taková popularita. Opravdu se stal „kultem" tak brzy? Popřejme mu, aby se stal také osobností. Jestliže by uspěl. Ubohé Rusko!
      A náš J. V. Stalin je pouze druhým. Avšak není po ostatních a je pouze po Putinovi. Je to zajímavé. A kolikátým bude Stalin za čtyři roky? A jaké místo zaujme vítěz ankety z roku 2003...
      Profesor Sveljev za svůj vědecký kolektiv k tomu doplňuje: „...vcelku jsme s prvním výsledkem hodnocení Stalinova života po půl století po jeho smrti podle údajů ankety spokojeni. A to po tolika desetiletích pomluv v podobě aktivní antistalinské a antihistorické propagandy!

Zpracoval, přepsal, doplnil a poznámkami opatřil Bc. Lukáš Sluka

Pokračování v další části.